Rozhovor Jana Mikuličky pro MF DNES a týdeník 5plus2

Názvem filmu Cesta z města se před lety inspiroval třiačtyřicetiletý grafik a fotograf Petr Bíma.  Ruch a kvas velkoměsta vyměnil za poklid venkova a z Liberce přesídlil do Pekla na Frýdlantsku. Nejednu sklenku jsme spolu vyprázdnili; předstírat vykání by bylo proto nepřirozené.

Proč se Peklu říká Peklo?
Teorií název této osady je více, od té, že vzhledem k uzavřenému údolí je tu tepleji než v okolí až po odvození z původního názvu Frowergen in Heller (pocházející z roku 1601) přes Hölle apod.

Jak ses do Pekla dostal?
Byla to čistá náhoda. Jednou jsem sem vyrazil se svým kamarádem, který se stal úředníkem státní správy a měl tady nějaké místní šetření. Vzal mě na výlet a já, byť jsem studoval ve Frýdlantu, jsem nikdy v těchhle končinách nebyl. Projížděli jsme kolem rybníka a učaroval mi charakter vesnice, úplně odlišný od ostatní Raspenavy. Rok a půl nato jsem se rozhodl, že si tady koupím nějaký dům.

Kdy to bylo?
Je to už téměř patnáct let, bylo mi tehdy dvacet osm let.

A kde jsi do té doby žil?
V Liberci. Studoval jsem pak pět let v Praze, potom následovala civilní vojenská služba ve Státní vědecké knihovně. A nakonec, i když jsem původně vystudoval projektování zahrad, jsem se začal věnovat počítačové grafice, která mi učarovala. Dostal jsem zakázku na první ročník Veletrhu dětské knihy v Liberci a od toho se pak odvíjelo všechno další.

To jsme trochu odbočili, vraťme se zpátky do Pekla. Proč sis tu vybral zrovna tenhle dům?
Protože byl jako jediný na prodej. Je to bývalý hostinec a penzion. Dokonce jsem od jednoho pamětníka slyšel, že bylo období, kdy tu fungoval i nevěstinec. Po válce dům sloužil nějaký čas jako podniková rekreační chalupa. Mnoho podrobností o osudech stavení se bohužel nedochovalo.

V jakém stavu chalupa byla, když jsi ji koupil?
Na to, že to je téměř sedm set metrů čtverečných obytné plochy, stála kolem půl milionu. To o jejím stavu myslím vypovídá. Ruina, vybourané nosné příčky, všechno se muselo dělat znova, voda, elektřina, střecha, okna…

Rekonstrukce ctila původního ducha…
Musel jsem se snažit. Je to i tím, že se nalézáme v Přírodním parku Peklo, takže se musím držet určitých pravidel třeba ohledně střešní krytiny nebo členění oken.

Jsi kluk z města, jaké to bylo ocitnout se najednou na venkově?
Byl jsem zvyklý na večerní život Liberce a tady hospody zavírají v deset, což byla doba, kdy jsem byl v Liberci zvyklý teprve někam vyrazit. To bylo první překvapení. Další spočívalo v tom, že Peklo je rekreační oblast, takže v zimě tady skoro nikdo není. Když jsem přebíral klíče od domu, tak v celé vesnici nebyla ani noha. Dneska už je to ale jiné, stěhují se sem mladí lidé a Peklo znovu ožívá.

Jaké to je, žít v tak velikém domě?
Když to viděl kamarád, prohlásil, že jsem koupil obecní školu. Maminka zase propadla pocitu, že jsem se zbláznil. Dneska bych do toho asi nešel, je to velké sousto, ale tenkrát jsem byl mladý a plný elánu. V každém případě jsem nasbíral spoustu zkušeností.

Na zdech ti visí různé obrázky starého Pekla, tehdy Karolinthalu. Stal ses zjevně místním patriotem…
Ano, a to jsem se o historii nikdy nezajímal. Tady jsem ale narazil na lidi, jako třeba pan Miroslav Jech z Hejnic, Štěpán Paschke, místní osvícený majitel statku Jan Chytil nebo spisovatel Pavel Vinklát. Díky nim jsem poznal zajímavou historii, dozvěděl jsem se třeba, že během let 1832 a 1833 pobýval v Pekle na handlu Antonín Zeman, otec spisovatele Antala Staška a děda Ivana Olbrachta. Nebo že je tu chalupa, kam jezdil spisovatel Václav Kaplický, který tu napsal Trnovou korunu či Kladivo na čarodějnice. Peklo například v roce 1843 mělo 468 obyvatel a stálo zde 73 domů a prý se mu říkalo se mu „vesnice milionářů“, protože tu žili zruční řemeslníci. Údajně vyráběli i dřevěné hračky a jezdili s nimi na trhy do Žitavy. Pěstovaly se tu třešně a jahody, v zahradách dodnes staré stromy rostou a jezdí sem ovocnáři, kteří si z nich berou rouby. Pekelské třešně jsou vyhlášené.

Jak ses tak ponořoval do historie Pekla, objevil jsi něco opravdu zajímavého?
V roce 1986 tu vybudovali rybník. Na jeho místě se dřív těžila rašelina pro nedaleké Lázně Libverda a říká se, že do té rašeliny kdysi, když kraj sužovaly morové rány, pohřbívali mrtvé. Občas tam v těch bažinách kolem někdo tu a tam najde nějaký křížek z náhrobků apod.

Je tu krásně. Jediné, co Peklo hyzdí, je obří plechová hala u kravína, té jsem se napoprvé lekl.
Ano, lidi koukají, když přijedou na křižovatku a na ní stojí obří seník. Není to hezké, takový pozůstatek socialismu. Na tom místě dřív stál hostinec „V zeleném lučním údolí“. Tady, kde sedíme, se to jmenovalo „U svěžího pramene“ nebo „U třešňové aleje“, to podle toho, kdo ji zrovna provozoval. Téměř naproti hostinci „V zeleném lučním údolí“ kdysi stála porcelánka pánů Adolfa Röslera a Wilhelma Wildnera. Vyráběly se tu porcelánové panenky, střenky pro nože, písařské potřeby, figurky, vázy na květiny nebo hlavičky na hole. Zaměstnávali svého času okolo padesátky lidí. I dneska, když v Pekle zaprší, ty věci z půdy vylézají a my je sbíráme.

Působíš jako spokojený Pekelčan…
Každá mince má ale obě strany. Město má svůj tep, žije pracovním ruchem, pořád tam něco jezdí a lidi někam chodí. Tady se snadno propadá pocitu, že jsou pořád prázdniny. Když pak mám pracovat a otevřeným oknem vidím turisty, děti z táborů a lázeňské hosty z Libverdy, je to někdy těžké se k práci donutit. Mobilní síť téměř nefunguje, ale z této letargie člověka bezpečně vytrhne, když na displej najednou naskočí patnáct zmeškaných hovorů. Je to někdy legrace, ale pracovat se odtud samozřejmě dá.

Tím jsme se nenásilně dostali k tvé práci. Čím se živíš?
Jak jsem už řekl, ačkoliv jsem vystudovaný zahradní projektant, zběhl jsem k počítačové grafice. Když jsem začínal, nebyly tu ani školy, které by se tomu oboru pořádně věnovaly, takže to byl celkem snadný start. Po revoluci se navíc začalo rozmáhat soukromé podnikání a člověk si mohl klientelu vybírat. Zlatá léta.

Pro koho jsi třeba dělal grafiku?
Stěžejní a zlomová zakázka byl zmíněný Veletrh dětské knihy v Liberci. Pak následovaly další, jak pro velké společnosti (i zahraniční), tak státní správu, neziskovky apod. Veškeré reference jsou snadno dohledatelné na našich projektových webech. Poslední dobou vydávám i kalendáře a pohlednice věnované Frýdlantsku, získal jsem i značku Regionální produkt Jizerské hory.

Všiml jsem si, že děláš i obaly pro hudební nosiče…
Z nejznámějších třeba tři cédéčka pro libereckou kapelu Jarret – v současnosti pracujeme na čtvrtém. A není to jen o grafice, třeba fotografii na titulku posledního alba liberecké skupiny Těla si vybral Luboš Beránek z mého portfolia. To mě moc potěšilo.

A nemá nakonec zahradní architektura s grafickou prací mnohé společné? Myslím tím třeba zásady kompozice, prostorové rozvržení a tak…
Je to tak. Profesor Mareček na České zemědělské univerzitě nás kompozici učil a určité zásady, ať je to třeba zlatý řez nebo jiné kompoziční styly, jsou platné univerzálně. Mimochodem, víš, proč aleje, které lemují cesty k zámkům, začínaly malými stromy, které postupně následovaly větší a větší?

Netuším.
Když si to naštvaný sedlák chtěl jít vyřídit s vrchností, vstoupil do aleje z malých stromků. Nasupenost se ho stále držela, ale jak se stromy zvětšovaly, začala klesat, protože najednou nad ním něco rostlo a on si začal připadat menší. Nakonec došel k tomu obrovskému zámeckému schodišti a už byl krotký jako beránek.

Pozoruhodné. Ale zpět k práci: ty se věnuješ ještě internetovému serveru freedlantsko.eu, který je jakýmsi zdejším informačním rozcestníkem. Jak vznikl?
Se svým kolegou, spisovatelem a novinářem Honzou Šebelkou, jsme se podíleli na různých městských a obecních zpravodajích. Pak jsme dospěli k tomu, že by nebylo od věci vybudovat kompletní informační internetový portál, obzvlášť tady na Frýdlantsku, kde tehdy nic takového nebylo. Přibrali jsme kolegu, programátora Pavla Junga a začali jsme. Po pár letech se to vyvíjí celkem uspokojivě, dostáváme se v průměru k dvěma tisícům unikátních přístupů denně, což není špatné. Návštěvnost bohužel zvedají často tragické události, což není nic příjemného, ale tak to prostě chodí. Je to zatím neziskový projekt, ale do budoucna bychom byli rádi, aby zisk generoval, abychom mohli přibírat redaktory, spolupracovníky a tím i nabídnout poutavější obsah. Zatím je to takový pokročilejší rozcestník, jak jsi naznačil v otázce (smích).

Krom toho spolupracuješ také se Zámeckým pivovarem Frýdlant, že?
S majitelem pivovaru Markem Vávrou se známe přes dvacet let. Když začal před šesti lety pivovar obnovovat, zaujalo mě jeho nadšení a zápal pro věc, ať už stran zachovávání historické památky nebo vaření piva. Pivo z Frýdlantu je naprosto úžasné a  jak  Marek Vávra říká: tady můžete zjistit,  jak chutnalo pivo jak před sto lety. A je fakt, že je úplně jiné než ta ostatní. Úspěšně spolupracujeme téměř dva roky, podílím na vizuálním stylu, etiketách a mnoha dalších věcech. Mimo jiné zmíněný pivovar krásně funguje jako místo setkávání se zajímavými lidmi, kteří se do útrob pivovaru dostali pracovně nebo jen tak na pivo. Zcela jistě zajímavé a inspirující setkání bylo s Petrem Brestovanským ze Severočeského muzea v Liberci nebo s islandským archeolog Adolfem Fridrikssonem. Podobných setkání bylo nespočet, frýdlantský pivovar prostě přitahuje neuvěřitelně zajímavé lidi.

Práce je, jak se zdá dost. Necítíš někdy, že by sis potřeboval trochu odpočinout?
Cítím. Často se mi stává, že když se probudím, nejraději bych spal dál, klidně celý den. Člověka to vyždímá. Práce je moc a času málo. A mně vadí, že něco vytvořím, pak to už je někde veřejně k vidění a mně je třeba po týdnu jasné, že leccos bych s odstupem udělal trochu jinak, lépe. Věci by měly prostě mít čas dozrát.

petr-bima-5plus2 petr-bima-MF-dnes

http://www.5plus2.cz/default.aspx?n=PETPLUSDVA&d=10.06.2016&e=IA-LIBEREC#strana=4

http://liberec.idnes.cz/grafik-pivo-etiketa-reality-dum-historie-peklo-veletrh-pi0-/liberec-zpravy.aspx?c=A160610_140843_liberec-zpravy_ddt

Lidé Frýdlantska

PETR BÍMA je dnes ve Frýdlantském výběžku nepřehlédnutelnou osobností. Mnozí ho potkali na kole, na jiné zaměřil objektiv svého fotoaparátu a další jej znají jako tvůrce a provozovatele webových portálů freedlantsko.eu a reklama-frydlant.cz. Původním povoláním projektant zahrad se živí komerční grafikou a radost si dělá fotografováním.

Soubor Lidé Frýdlantska vznikl jako vedlejší produkt při fotografování nejrůznějších akcí ve výběžku, ovšem většina lidí na obrázcích jsou zároveň Petrovi dobří přátelé. „Je to vždycky lepší, lidi by totiž na fotce měli mít přirozený výraz,“ vysvětluje fotograf. „Když vám nedůvěřují, jsou v jakési křeči až ztuhlosti.“

Na Frýdlantsko se rodilý Liberečák Bíma přestěhoval před sedmnácti lety, poprvé se sem ale dostal už na střední škole. „Tenkrát to byl snad ještě víc neutěšený kraj než nyní,“ vzpomíná na začátek svého uhranutí pohraničním zapadákovem. Dnes tu žije, podniká a fotografuje. „Prostě když někam nebo za někým jedu, beru většinou s sebou foťák,“ říká a přiznává, že někdy to zachrání mobil. Nejlepší foťák je podle něj ten, který je zrovna při ruce. „Po technické stránce na přístroji záleží, ale pokud máte cit pro kompozici a zachycení okamžiku, můžete fotit na cokoliv.“ je přesvědčen Petr Bíma.

Jana Patková, šéfredaktorka čtvrtletníku Véčko

Krajské volby 2012 – kompletní vizuální styl pro vítězné SLK

Nejlepší výsledek, kterého jsme mohli dosáhnout – kampaň Starostů pro Liberecký kraj skončila vítězstvím!

… Petr Bíma, jako grafik jasně dokázal výrazným vizuálním stylem odlišit kampaň Starostů od ostatních subjektů, společně se skvělou prací našeho výborného webdesignera a programátora Standy Tvrzníka…

Zdroj: http://www.g1partners.eu/the-best-result-we-could-achieve-our-client-mayors-of-liberec-region-won-the-election/?lang=CS

Vydavatelství Indies Scope / Indies Record

…dodejme tedy už jen, že cédéčko vychází v krásném papírovém digipacku, jehož autorem je stejně jako u UNIKATu grafik Petr Bíma. Album se natáčelo ve studiu Svárov, a zvukovou režii na něm měl již zmíněný Martin Ledvina a především skvělý sanfranciský zvukař Sebastien Richard...

http://www.folktime.cz/zajimavosti/jarret-vztahem-zapni.html

http://indies.eu/alba/26/vztahem-zapni/

…všechno, co vám tady teď vykládám, jsou jen pouhopouhá písmenka, pokud si UNIKAT opravdu nepustíte. Deska nejen, že je dobře nahraná, navíc má i moc pěkný obal (titulku vyrobil Petr Bíma) a především má silný pozitivní náboj, což je pro mě u muziky podobného ražení snad to nejdůležitější.

http://www.folktime.cz/recenze/822-jarret-unikat-vskutku-unikatni.html

…to ano, ale má úplně novej kabátek, a díky tomu je to úplně jiná písnička. Navíc nám zapadala do celkové koncepce té desky, protože ta vytváří dohromady jeden celistvej příběh. Což taky trochu souvisí s nádherným bookletem, který pro nás opět vytvořil Petr Bíma…

http://www.folktime.cz/rozhovory/jarret-mel-kliku-rozhovor-s-markem-stulirem.html

Benefice pomůže postiženým

26. 10. 2009 Mladá fronta Dnes

Liberec – Divadlo, muzika, výtvarné umění, autorské čtení, sport i filmy. Takový je program celotýdenní akce Týden s Tulipanem. Již třetí ročník benefice, kterou pořádá občanské sdružení Tulipan, se v Liberci koná ode dneška do soboty.

„Všichni účinkující se vzdali svých honorářů a cestovného,“ prohlásila za pořadatele Zora Machartová z Tulipanu, který pomáhá postiženým lidem.
Dnes v 18 hodin se koná v grandhotelu Zlatý Lev vernisáž výstavy uměleckých děl. Poskytli je Petr Bíma, Šimon Pikous, Libor Matoušek a Květa Grosová. „Vernisáž zpestří vystoupení souborů Rosex, Osminky, Kejklířky a Růže mezi trním,“ zmínila Machartová. Vstupné na koncert činí pětasedmdesát korun. Úterek přinese netradiční podívanou. V libereckých lázních se koná představení nazvané Ve spojení. „Jde o pohybově taneční vystoupení vozíčkářů,“ upozornila Machartová. Tanečníky vede choreograf pražského Národního divadla Petr Veleta. Mimoto zatančí ještě Mona a Abadá Capoeira. Začátek je ve 20 hodin, vstupné vyjde na 70 korun.

Zahrajte si volejbal Večer pak lze vyrazit na koncert. Jsou dva; v pizzerii La Fabbrica zahraje soubor Philharmonica, nedaleká hospoda Vokno uvede domácí revival Vladimíra Mišíka Dvacet deka duše. Začátky jsou ve 21 hodin. Středeční program začíná už ráno; v devět začíná v Lokomotivě na Jablonecké ulici volejbalový turnaj. Komponovaný večer autorského čtení, hudby a francouzské poezie lze navštívit ve čtvrtek od šesti večer v klubu Pointa. „Autoři jsou Jerome Boyone, Luděk Roubíček, Pavel Novotný a Jaromír Typlt,“ dodala Machartová. Vstupné činí třicet korun.
Filmové projekce nabídne pátek ve V-klubu v liberecké ulici 5. května. V šest večer tu startují Ozvěny Fresh Film Festu; i na tuto akci zaplatí zájemci za vstup třicet korun.

Vyvrcholení celotýdenní akce přijde v sobotu večer. V Lidových sadech vystoupí pět oblíbených libereckých kapel a divadelní spolek. „Představí se Hush, Lessyho woheň, Mokrý stoupačky, Tres udos a Drobný za bůra,“ poznamenala Machartová. Divadelní spolek Bez odezvy uvede hru Arnošta Goldflama Dámská šatna. Diváci nahlédnou do šatny, v níž jsou čtyři herečky různého věku a oborů, čtyři kolegyně, kamarádky a soupeřky. Program začne v šest večer; lístky stojí sto padesát korun.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – liberecký kraj

JAN MIKULIČKA

__________

HEJNICE – Aktuality –  2. 2. 2010

Freedlantsko.eu nabízí kompletní informační zpravodajství

Kdo jste ještě neobjevil webové stránky www.freedlantsko.eu, měl byste tak rychle učinit. Na této adrese totiž naleznete aktuální informace z celého Frýdlantska a blízkého okolí. Můžete tu tak objevit aktuality z jednotlivých měst a obcí zdejší „zakopečkové samostatné republiky“, spoustu informací ohledně turistického ruchu, sportovního vyžití a kulturních událostí. Při návštěvě si nenechte ujít spousty rozmanitých fotografií z celého výběžku včetně těch mimořádných – panoramatických. Toto všechno a spousty dalšího pro vás připravuje redakce ve složení Jan Šebelka, Pavel Jung a Petr Bíma. Všem vřele doporučujeme návštěvu těchto stránek a jistě si spousta z vás uloží adresu mezi své oblíbené položky.

Frýdlantsko si zaslouží větší pozornost

Grafik Petr Bíma se přestěhoval do Pekla u Raspenavy z Liberce před pěti lety. Dnes si neumí představit, že by se do krajského města někdy vrátil. Zároveň však pociťuje na vlastní kůži, že Frýdlantsko se mění jen velmi pomalu. Povídali jsme si s ním o webových stránkách www.freedlantsko.eu, které spustil se svými kamarády novinářem Janem Šebelkou a IT specialistou Pavlem Jungem letos v květnu.

Jak vás napadlo vytvořit webové stránky, které jsou tak napůl zpravodajské a napůl turistické?

Dlouho jsme o tom uvažovali, protože není žádným tajemstvím, že Frýdlantsko leží mimo zájem médií, Libereckého kraje i podnikatelů. Zvlášť se to týká západní části tohoto regionu: Bulovka, Habartice, Pertoltice… Není to ale nic nového, mluvili jsme s pamětníkem novinářem Lubošem Příhodou a on nám vyprávěl, že o nutnosti pomoci Frýdlantsku se už mluvilo v šedesátých letech.

Chcete pomáhat Frýdlantsku?

Tak vysoké ambice nemáme. Chceme ho naší činností zviditelnit. Chceme, aby informace odtud proudily ven a jiné zas dovnitř. Aby vznikla jakási infodálnice. Víc samozřejmě udělat nemůžeme. Na druhou stranu informace hýbou světem. Snad se nám jimi pomůže pohnout stojatými vodami  regionu.

Jak se vám to daří?

Očekávání bylo poněkud optimističtější. Překvapuje nás, že o náš web nemají velký zájem obce, organizace ani podnikatelé. Ale samozřejmě víme, že je to běh na delší trať, tak se to snad zlepší.

Všimli jsme si, že občas vypustíte nějakou poplašnou zprávu. Jako třeba, že radar bude na Pekelském vrchu… Co tím sledujete?

Pojem „poplašná zpráva“ je velmi nadsazený, spíše je to takové plácnutí do stojacích vod. Vždy tam je poznámka, že to pochází z agentury PrášilBaron. Proč to děláme? Chtěli jsme tím vyprovokovat nějakou diskuzi. Čtenáři to sice zaregistrují, zvedne se návštěvnost, ale diskuze na našem portálu zůstává přesto prázdná! Je to škoda, my také potřebujeme nějakou reflexi od čtenářů. Jedině tak můžeme svoji práci dělat dobře.

Poslední otázka: Proč se používáte takový česko-anglický název?

Na to je jednouchá odpověď. Jiné domény nebyly volné.  Myslím, že to nevadí, naopak je to zajímavé, taková slovní hříčka a anglické slovíčko free jako volný, vystihuje i princip otevřenosti našeho webu. Přeci jen už to vchází trochu do povědomí. To jsme chtěli. Je pravdou že některým starším občanům, čtení názvu portálu činí problémy. Frýdlantsko i freedlantsko.eu opravdu potřebují zviditelnit.

Tak ať se vám to daří. (red)

Rozhovor pro Raspenavský zpravodaj – září 2009

Nový web na Frýdlantsku nabízí spolupráci

Redakce nové webové stránky nabízí spolupráci na nových webových stránkách http://www.freedlantsko.eu, které chtějí zevrubně informovat o Frýdlantském výběžku. Její snahou je vytvořit živý web, jenž bude mimo základních informací (obce a města, ubytování, pracovní příležitosti, kultura, kalendář akcí, pohled k sousedům, hraniční přechody, atd.) přinášet také podrobné zpravodajství z tohoto regionu.
„Nechceme konkurovat oficiálním webům obcí nebo jiných organizací a spolků, ale vytvořit jakési „zastřešující“ stránky přinášející ucelený pohled na Frýdlantsko. Naopak chceme konkurovat tištěným médiím, které se vesnicím věnují pouze tehdy, když se v nich někdo oběsí nebo zastřelí,“ uvedl za redakci Petr Bíma.

Cílem projektu by mělo být zviditelní tohoto poněkud zanedbávaného území navenek (pro potenciální návštěvníky), stejně tak jako informování jeho obyvatel o tom, co aktuálního se děje v jejich okolí.

„Současná podoba www.freedlantsko.eu trpí nejen nedostatečným množstvím informací, které jsme čerpali z nejrůznějších dostupných zdrojů, ale i nouzí obrazového materiálu. Předpokládáme, že se definitivní tvář i obsah našeho redakčního systému budou tvořit „za pochodu“ několik dalších měsíců, ovšem bez spolupráce s obcemi, občanskými sdruženími, spolky, podnikateli, státní správou a dalšími subjekty, se nám to podařit nemůže,“ vysvětlil redaktor Jan Šebelka.Podle něj jde nyní o upřesnění již zveřejněných údajů a doplnění nových. Jde o adresy drobných podnikatelů, služeb, spolků atd., ale především o pravidelné zasílání informací (textů i obrázků) o tom, co se v obcích děje, dít bude, popřípadě dělo.

„Zjednodušeně nás zajímá vše. Od oslavy stých narozenin nejstaršího občana, přes plánovanou opravu koupaliště po otevření nového pensionu. Doufáme, že se nám společně podaří vytvořit ucelenou „informační dálnici“, která dopodrobna propojí Frýdlantský výběžek s okolním světem i sám se sebou,“ uzavřel Pavel Jung, jenž se stará o správu portálu.

Za redakci freedlantsko.eu

Jan Šebelka
Editor a redaktor

Petr Bíma
Vizuální styl a editoring portálu

Pavel Jung
Programování a technická správa portálu

Zdroj: Portál Libereckého kraje
http://www.kraj-lbc.cz/index.php?page=56&akt=8235&strana=
__________

Freedlantsko.eu chce pomoci Frýdlantsku

K rozvoji pohraničního Frýdlantska, které dlouhodobě zaostává za bohatšími oblastmi Libereckého kraje, by měl přispět nový internetový server. Spisovatel Jan Šebelka, grafik Petr Bíma a programátor Pavel Jung         chtějí udělat z www.freedlantsko.eu jakousi informační dálnici do českého vnitrozemí i do sousedního Polska. Web pracoval od začátku dubna zkušebně, oficiálně byl spuštěn 25. května.

Podle Petra Bímy je na Frýdlantsku kromě jiného krásná příroda a mnoho ojedinělých historických památek.

„Území ale nedokáže své přednosti zatím prodat. Rádi bychom ho zviditelnili v celé republice i v zahraničí,” řekl Bíma a dodal, že na Frýdlantsku žije zhruba 25.000 obyvatel a některým obcím chybí kvalitní internetové stránky. Mimo to chce freedlantsko.eu propojit tento region také zevnitř. To znamená, že bude přinášet veškeré informace o tom, co se ve Frýdlantském výběžku děje. Ve spolupráci s polskou stranou chce informovat o dění i polské části Euroregionu Nisa.

„Naší ambicí je vytvořit komplexní, ale především živý web, který do detailu zmapuje Frýdlantsko. Jeho návštěvník na něm najde ucelené informace o obcích, spolcích, sportovních klubech, informačních centrech, dějinách, přírodě a kulturních i sportovních akcích, realitách, firmách a řemeslnících nebo v budoucnosti i nabídku volných míst,“ doplnil Petr Bíma.

(zdroj: oficiální web Libereckého kraje)

___________

Mladá fronta DNES

Nový web má pomoci chudému Frýdlantsku

4. dubna 2009

Frýdlant – K rozvoji pohraničního Frýdlantska, které dlouhodobě zaostává za bohatšími oblastmi Libereckého kraje, by měl přispět nový internetový server. Spisovatel Jan Šebelka, grafik Petr Bíma a programátor Pavel Jung chtějí udělat z www.freedlantsko.eu jakousi informační dálnici do českého vnitrozemí i do sousedního Polska.„Nový informační web by mohl Frýdlantsku pomoci. Mikroregion Frýdlantsko sice provozuje server www.frydlantsko.cz, ale nedaří se nám s ním pracovat úplně perfektně,“ uvedl starosta Lázní Libverda Jan Pospíšil. Podle Šebelky je na Frýdlantsku kromě jiného krásná příroda a mnoho ojedinělých historických památek. „Území ale nedokáže své přednosti zatím prodat. Rádi bychom ho zviditelnili v celé republice i v zahraničí,“ upozornil Šebelka.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – liberecký kraj

Autor: (ČTK), Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?r=mfseverocech&v=080&c=1169029

___________

R1 Genus / RTM TV

Nový web má pomoci chudému Frýdlantsku

Uveřejněno: 16. 3. 2009| Autor: zdroj ČTK

Frýdlant (Liberecko) – K rozvoji pohraničního Frýdlantska, které dlouhodobě zaostává za bohatšími oblastmi Libereckého kraje, by měl přispět nový internetový server. Spisovatel Jan Šebelka, grafik Petr Bíma a programátor Pavel Jung chtějí udělat z www.freedlantsko.eu jakousi informační dálnici do českého vnitrozemí i do sousedního Polska, řekl to Šebelka.

„Nový informační web by mohl Frýdlantsku pomoci. Mikroregion Frýdlantsko sice provozuje server www.frydlantsko.cz , ale nedaří se nám s ním pracovat úplně perfektně,“ uvedl starosta Lázní Libverda Jan Pospíšil.

Podle Šebelky je na Frýdlantsku kromě jiného krásná příroda a mnoho ojedinělých historických památek. „Území ale nedokáže své přednosti zatím prodat. Rádi bychom ho zviditelnili v celé republice i v zahraničí,“ upozornil Šebelka. Na Frýdlantsku žije zhruba 25.000 obyvatel a některým obcím chybí kvalitní internetové stránky.

Na podobně velkém území jako www.freedlantsko.eu působí v Libereckém kraji informační server www.turnovskovakci.cz. Již dva roky se soustřeďuje na Turnov a okolní obce, kde žije dohromady přibližně 30.000 lidí. Na rozdíl od Frýdlantska se však Český ráj řadí k prosperujícím regionům.

„Jenom internetový server by nás neuživil, i když na něj denně chodí 900 až 1000 návštěvníků. Jednou za dva týdny ale vydáváme i tištěné noviny Turnovsko v akci, a tak si na sebe vyděláme,“ uvedl majitel serveru www.turnovskovakci.cz Pavel Charousek. Pomáhá mu sedm spolupracovníků, někteří z nich berou honoráře.

„Internetové informační servery pro menší regiony sice čeká ještě dlouhá cesta za ekonomicky pevnou pozicí, ale některé vypadají již nyní velmi dobře. Z konkurence se mně líbí například českolipské www.i-noviny.cz nebo jičínský www.jicinskozpravy.cz,“ shrnul Charousek.

Zdroj: http://www.tvrtm.cz/novy-web-ma-pomoci-chudemu-frydlantsku-id-1900.html

Zdroj: http://www.r1genus.cz/clanky/liberecko-4/novy-web-ma-pomoci-chudemu-frydlantsku–5222/

 

Křest nové knihy Jana Šebelky Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela

Vydání knihy umožnila podpora Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor.

Text knihy by nevznikl bez pomoci mnoha lidí, kteří se na jejím vzniku podíleli buď vlastními vzpomínkami, nebo připomínkami a radami. Její základ tvoří rozšířený nekrolog Miloslava Nevrlého a vyprávění Gustava Ginzela, které zaznamenal a přepsal Jiří Preisler z Liberce v roce 1995 po požáru jeho domu. Nemít tyto dva obsáhlé příspěvky, nikdy bych se do piplavé práce shánění jeho spolucestovatelů, známých a kamarádů nepustil. Miloslavu Nevrlému patří ještě jedno poděkování za to, že se uvolnil mi dělat „něžnou supervizi“, jak to sám nazval.
Dík patří všem, kteří příspěvky sami napsali, nebo u piva vyprávěli. Zároveň bych se jim chtěl omluvit za to, že jsem je prudil a páčil z nich jejich vzpomínky. Bohužel, u některých nebyla průda úspěšná, což mi je líto. (Mimo jiné jsem neuspěl u Lubomíra Štrougala.)
Zásluhu na vzniku knihy má také pan Vladimír Horáček z Liberce, který mi velmi pomohl se sháněním lidí, kteří Gustava Ginzela znali.

Chtěl bych také poděkovat všem příznivcům a čtenářům portálu Freedlantsko.eu, kteří přispěli na knihu Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela.

Vyprosil, sestavil, editoval a napsal Jan Šebelka
Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela

Supervize: Miloslav Nevrlý
Texty: Aleš Jaluška, Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát, Hans Ginzel, Oldřich Lhotský, Roman Karpaš, Bernd Raffelt, Gustav Ginzel (Jiří Preisler), Naděžda Gutzerová, Otakar Štěrba, Jaromír Štětina, Jiří Haleš, Mnislav Zelený Atapana, Blahoslav Braun, Petr Tischer, František Sláma, Miroslav Krůta, Miloš Zapletal, Zdeněk Lukeš, Siegfried Weiss, Heinz Eggert a Jan Šebelka

Foto: Roman Karpaš, Miloslav Nevrlý, Jiří Haleš, Jan Šebelka, Milan Drahoňovský, Aleš Ječmen, archiv Jiřího Langera, Gustav Ginzel, Rudolf Ginzel, Richard Višňák, František Sláma, Otakar Štěrba, Miroslav Krůta, Martin S., Aleš Tauchman, Petr Bíma a archiv.

Kresby: Petr Ferdyš Polda

Grafická úprava a obálka: Petr Bíma, www.petrbima.cz

Publikace Jizerské hory včera a dnes

Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin

Řada proměn podhůří přináší zprávu o naději a lidské vytrvalosti. Do zchátralého domu v téměř opuštěné vsi Peklo se na počátku 21. století nastěhoval citlivý člověk – grafik Petr Bíma z Liberce. Starou hospodu, nazývanou v letech 1898–1913 U Třešňové aleje, opravil a usadil se v ní natrvalo. Žádné krátké nadšení: vytrval tu a dnes dokáže o minulosti vesničky Karolintal zasvěceně vyprávět. Starý název hospody nebyl samoúčelný, pekelské třešně bývaly vyhlášené. Na jaře se chodilo za jejich květy a na počátku léta je coby pozornost pro hosty dávali v hostinci v misce na každý stůl.

petr_bima_jhvd3_61-002

Stránka v PDF

Rozhovor Jana Šebelky s grafikem a fotografem Petrem Bímou

MF DNES 2. srpna 2008

PEKLO NENÍ PEKLO – Grafik Petr Bíma opustil Liberec a usadil se v osadě Peklo u Rasnenavy na Frýdlantsku. Založil tam občanské sdružení Karolinthal, které má jediný cíl: pomáhat zvelebovat zapadlý a opomíjený příhraniční kout. Má výsledky i velké plány – třeba stavbu rozhledny.

Opustil město a pomáhá vesnici

Peklo – Grafik Petr Bíma se před pěti lety rozhodl přestěhovat z Liber-ce do polorozpadlého penzionu v osadě Peklo u Raspenavy ve Frýdlantském výběžku, který dva roky před tím koupit od bývalých majitelů. Peklo, dříve Karolinthal, postihl osud mnoha pohraničních obcí, ze kterých bylo po II. světové válce vyhnáno původní obyvatelstvo. Z dřívějšího Karolinthalu nezbylo téměř nic. Zmizely třešňové aleje, malá porcelánka i většina domů. Zašlou slávu obce se snaží vzkřísit občan-ské sdružení Karolinthal, které Petr Bíma založil s několika dalšími nadšenci.

Jak se starousedlici dívají na to, že jste dali vašemu občanskému sdružení německý název Karolinthal?

Starousedlíků přímo tady v Pekle moc není, jedná se spíše o rekreační osadu. Přes 80 procent lidí, kteří v Pekle žijí, tvoří především chalupáři a rekreanti. Většinou jsou z Prahy, Liberce, Jablonce, Brna a dalších obcí a měst. Lidí, kteří tady mají trvalý pobyt, je opravdu málo. Protože valná většina obyvatel a vlastníků domů v Pekle jsou členy tohoto občanského sdružení, tak společně rozhodovali o jeho názvu. Uspořádali jsme kvůli tomu malé referendum. Jelikož se jedná o německý název a pro některé to bylo opravdu ne-skousnutelné, museli jsem ho opakovat třikrát. Název Karolinthal vždy zvítězil s jednoznačnou převahou, přičemž byly ve hře i názvy „Za Peklo krásnější“, „Peklo“, „Karolinino údolí“ a podobně.

Proč Karolinthal? Peklo je dobré jméno.

To je právě ono! Mnohokrát jsem měl pocit, že někteří lidé nehlasují pro název saružení, ale zaměňuji si to s hlasováním o názvu osady. Osada se stále jmenuje Peklo, byť dříve se jmenovala Karolinthal, na počest manželky Christiana Philippa z Clam-Gallasu Karoliny rozené Šporkové. Peklo je opravdu dobré jméno a my ho určitě měnit nechceme.

Na druhou stranu, kdyby se občanské sdružení jmenovalo stejně jako osada, připadalo by mi to trochu fádní. Karolinthal vystihuje počátek minulého století, kdy byla osada v nejlepším rozkvětu. Je to taková malá úcta k tomu, že to tady někdy vypadalo utěšeněji a lidé, kteří
tu žili, byli na svoji vesničku, která v roce 1910 čítala až 369 obyvatel, patřičně hrdí.

Zřejmě nelitujete, že jste právě sem z Liberce odešel.

Není čeho litovat. Z Liberce se stává město úplně jiného typu, než jak vypadalo, když jsem před pěti lety odcházel. Rychlé zastavování středu města, výrazně mění jeho tvář a je otázkou, jestli k lepšímu. Jsem raději, když do Liberce nemusím, odvykl jsem si na dopravní zácpy, hluk tramvají apod. Až teprve v klidu venkova si člověk uvědomí jaké zátěži byl nedobrovolně vystaven. To je ale samozřejmě každého věc. Ovšem přiznávám, že jsem bez tepu města, jeho lidí, být kdysi nemohl.

Nedaleko libereckého Teska jste měl zavedené grafické studio. Zrušil jste ho a zřejmě tím přišel o dost zákazníků zvlášť proto, že Peklo není ideálním místem pro příjem signálu mobilních operátů a jak vím, ani internet tady často nefunguje.

Překvapilo mě, že k žádnému radikálnímu odlivu klientely nedošlo. Určitě někteří odešli, ale vina spíše
byla ve mně, protože rekonstruovat dům, budovat nové firemní prostory a pracovat ve své branži naplno prostě nejde. Klientela se pomalu rozrůstá o regionální firmy a živnostníky, pořád je něco nového. Velmi dobře funguje spolupráce s místní samosprávou, ať už s městem Raspenava, do jehož působnosti Peklo spadá, tak s obcí Lázně Libverda a dalšími. Co problémem v Pekle opravdu je, to je signál na cokoliv, ať je to televize, mobil nebo internet. Je to údolíčko, málo stálých obyvatel a dovolání u operátorů žádné. Někdy je až komické, že vám stále dokola nabízejí nějaké nové mobilní produkty, aniž by tušili, že nejsou ani schopni tuto lokalitu pokrýt základním signálem. Řešení sice jsou, jako přesměrování hovorů na pevnou linku, IP telefonie, externí antény a podobně, ale potom se vše prodražuje.

Proč o tom mluvím. Měl jste zřejmě dost práce s resuscitací firmy, ale vy jste už před dvěma lety dal dohromady sdružení, které si dalo za cíl: Zvelebování, rozkvět a rozvoj osady Peklo ku prospěchu a zkvalitňování života obyvatel v ní trvale bydlících, rekreantů v rekreačních objektech … Co vás k tomu vedlo?

Bylo to velmi spontánní, několik sezení v místní restauraci a nápad byl na světě. Potřeba dělat něco společně tu byl dlouho a teprve před rokem se nám tomu podařilo dát formu. Vždycky to bylo tak, že někdo řekl:, Je potřeba…“ a čekalo se. Až jsme zjistili, že to, co si neuděláme sami, nemáme.

Jak se vám zvelebování daří?

Myslím si, že se nám povedlo dost věcí, i když někteří možná očekávali více. Zrekonstruovali jsme dvoje boží muka, jedny jsme nechali i vysvítit, udělali tiovou lávku přes Pekelský potok, vyčistili a zpřístupnili studánku na úpatí Pekelské-ho vrchu, vyrobili a umístili lavičky pro turisty a pustili se do obnovy cesty od rybníku Petr k výše zmíněné lávce.

Do toho jsme suplovali práci správy silnic, jako bylo ořezání náletů a keřů, které zabraňovaly výhledu v nepřehledných úsecích silnice vedoucí Peklem. Většinu věcí, co jsme si předsevzali do konce roku 2007, jsme splnili. V letošním roce chceme dokončit navigační cedule, obnovit přístupovou cestu k Přebytku, zrenovovat poslední boží muka, které se zde nachází.

Karolinthal byl kdysi proslavený třešňovými alejemi. Zbylo z nich něco a nechce vaše sdružení znova nějaké třešně vysázet? Vůbec, jak dalece chcete Peklo vizuálně přizpůsobit jeho historickému vzhledu?

Třešňové aleje v Pekle byly opravdu legendární. Dodnes jsou ještě zbytky vidět, staleté třešně najdete vedle statku i na spojné cestě do Lázní Libverda. Peklo jimi bylo vyhlášené. Pan Miroslav Jech z Hej-nic, který nám s velkou ochotou poskytuje historické dokumenty o Pekle, se zmiňuje o stálé žádanosti roubů z těchto třešní mezi sadaři a šlechtiteli. Byly a jsou stále výborné. O výsadbě nových stromů jsme zatím neuvažovali.

V Pekle žili dva významní spisovatelé – Antonín Zeman, otec Antala Staška, a hlavně Václav Kaplický. Neměli by tady mít někde pamětní desky?

Zde uvedu citaci pana Miroslava Jecha z internetové stránky www.karolinthal.cz: „Nejucelenější obraz o životě v Karolintale (Pekle) kupodivu podal Čech Antonín Zeman, otec Antala Staška a děd Ivana Olbrachta. Tento krkonošský písmák zde byl ve svém mládí v létech 1832-1833 na „handlu“. Usazen v německé rodině výměnou za jejich syna se zde učil německy, ten se zase učil česky v jeho rodině ve Stanovým. Život v místní škole, živobytí na chalupě, cesty s jeho, jak píše, „německým tatíkem“ na trhy do Žitavy s vypůjčeným vozem i koněm s nakoupeným dřevěným zbožím popisuje velmi sugestivně. Píše o hojném počtu zvěře, o pytlácích, ale hlavně o tom, že se ve svém životě už nikdy tak dobře neměl. Domů chodil jen na velké svátky a na konci školního roku, jak jinak než pěšky přes Smědavu: bylo to pouhých 40 km.“

Dlouhá léta zde také na chalupě žil spisovatel Václav Kaplický, právě zde vznikaly historické romány „Železná koruna“ a „Kladivo na čarodějnice“. Z oken své chalupy v sousedním Přebytku se před 50 léty do pekelského údolí díval známý ilustrátor a pozdější uznávaný sklářský výtvarník Václav Plátek.

O pamětní desce panu Kaplickému vážně přemýšlíme, jeho dům je téměř nezměněn od doby jeho pobytu v Pekle. Je to první dům po levé straně, když do Pekla přijedete směrem od Lužce.

To nejlepší jsem si nechal na konec. Proslýchá se, že vaše občanské sdružení chce postavit na Pekelském kopci rozhlednu. Jak jste na to přišli?

Naše sdružení je pouze iniciátorem tohoto ambiciózního projektu. Myšlenka vznikla v hlavách našich dvou členů Zdeňka Kerharta a Gregora Kubáta. Nápad je to určitě vynikající a získává podporu okolních měst, obcí a dalších regionálních institucí. Dva kilometry vedle nás jsou lázně, takže by to bylo určitě i zpestření procházek lázeňských hostů. Na rozhlednu by navazovaly naučné a turistické stezky, popř. cyklostezka. Pod Pekel-ským vrchem se nachází rybník Petr, kde se dá kromě rybolovu i koupat, takže místo je to určitě z hlediska turistiky zajímavé.

Jan Šebelka

Petr Bíma (35)
Vzdělání: Česká zemědělská univerzita Praha
Zaměstnání: grafické studio
Rodina: svobodný
Koníčky: fotografování

clanek_petr_bima_jan_sebelka_peklo_2008

 

Frýdlant – město víc než na severu

14. 1. 2017 – Jizerské ticho / Petr Vondřich / foto: Ondřej Konrád

… zcela určitě by ho čekal podobný osud jako stovky podobných průmyslových budov v regionu a dnes by po něm nebylo ani stopy, kdyby se před pár lety neobjevil jakýsi Marek Vávra a nerozhodl se celý pivovar znovu obnovit a vrátit mu někdejší slávu. To, co se tehdy zdálo jako naprosté šílenství, je dnes naprosto úžasnou, ale hlavně zcela fungující realitou. Frýdlant by si měl dát Marka minimálně do městského znaku.

Petr Bíma

Ale měl by si v něm ještě nechat nějaké místo pro dalšího hrdého patriota, Petra Bímu, bez kterého by celé Frýdlantsko vypadalo zcela určitě úplně jinak a rozhodně ne líp. Výčet aktivit, které Petr stíhá je víc než nekonečný – myslím, že ani on se v nich už nemůže úplně orientovat. Za všechny zmíním informační portál freedlantsko.eu, na kterém se dozvíte úplně všechno o tom, co se dělo, děje a bude dít ve Frýdlantském výběžku.

Určitě se tam dočtete i o kavárně Jazzová osvěžovna, kterou byste – při vší úctě i neúctě vůči Frýdlantu – v tomhle městě rozhodně nečekali. Tak úžasná je! Super kafe, geniální dorty, delikatesní polévky, skvělá domácí slivovice a hlavně naprosto okouzlující atmosféra. Majitelé kavárny Magda Kutková a Stanislav Křížek zde pořádají také koncerty, kreativní dílny nebo divadlo pro děti. Takže je vám doufám jasné, kam se při své příští návštěvě Frýdlantu zcela jistě musíte vypravit. Už taky proto, že máte velkou šanci, že tam potkáte spoustu zajímavých lidí – my jsme měli třeba štěstí na Hanu Tichou, která ve Frýdlantu provozuje tak trochu hodně jinou trafiku v nedaleké Husově ulici nebo na herce Jakuba Žáčka, jehož celoživotní láska k Frýdlantsku už dávno přesáhla hranice vesmíru…

http://www.jizersketicho.cz/frydlant-mesto-vic-nez-na-severu/